Bylo mi trošku smutno tak sem něco začla psát
Nálada mi zklesla,
jak když pod hladinou mizí vesla.
Zas přišel ke mě temný stín
a stáhl mě do hlubin.
Přivázal mě k zábradlí starýho vraku,
podobnýmu Titaniku.
Řerkl,seď a buď sticha,
nebo dolu stáhnu i tvího kluka.
Tak ležim tu na zemi,
v klubíčku stočená
a uplně ztracená.
Co počnu si dál,
co udělat mám?
Uplavat nemohu,neboť na rukou řetězi mám,
slůvko říci nemohu,protože ráda ho mám.
Náhle slunce se rozzářilo
a posvítilo na celí podmořský svět,
na zemi vykvetl první květ.
Černý stín se proměnil v prach,
řetězy taky tak.
Tělo zůstane uvízlé na dně moře,
však moje duše vyplavat může.
Teď už si někde venku v klidu lítá
a mé tělo pod růžemi dřímá.
* vlci-.